velikonoční zamyšlení
4. 4. 2010
Velikonoční mysterium a celý ten příběh mně fascinuje. Ta odvaha vzít na sebe hříchy druhých a nechat se kvůli nim drtit a ničit je velmi očisťující. A zároveň jsem si při tomto přemýšlení uvědomil, že ten příběh se stále opakuje.Zkuste dnes sebrat tu odvahu a říct kdekoli, u soudu, v práci nebo doma, ano ty jsi udělal něco špatně ale potrestejte mně, já tu vinu vezmu na sebe. Zjistíte, že lidi kolem Vás se téměř do jednoho budou chovat jako židé a vojáci ve velikonočním příběhu. Sedřou z Vás kůži, plivnou Vám do obličeje. Uvolníte v nich totiž stavidlo jejic vlastního svědomí. Najednou můžou na někoho, kdo se nebrání nakydat všechnu svoji zlobu a všechny své hříchy, všechnu svou frustraci. Ten jediný akt vzetí viny na sebe Vám spustí úžasné divadlo, kdy se lidé kolem Vás vysvlečou do naha a odhalí všechno co je trápí aniž by to tušili. Ano bolí to a velmi. Ale řekne Vám to o podstatě lidí daleko víc než desítky let psychologických studií. A navíc si troufám tvrdit, Vám to přiblíží podstatu víry.
A stejné je to s odpuštěním. V dnešní době je odpuštění chápáno jako přiznání viny. Zkuste říct u soudu "ano, můj protivník sice udělal cosi špatného, ale já mu odpouštím" Okamžitě budete odsouzen. Dneska se odpuštění neodpouští. Jenom doopravdy pár lidí má tu odvahu žít si tento velikonoční příběh každý den. Je to drsné ale je to krásné, protože kolem sebe potom každý den vidíte nezkreslenou pravdu.
... ale teď už ticho, teď nástává ten okamžik :-)
A stejné je to s odpuštěním. V dnešní době je odpuštění chápáno jako přiznání viny. Zkuste říct u soudu "ano, můj protivník sice udělal cosi špatného, ale já mu odpouštím" Okamžitě budete odsouzen. Dneska se odpuštění neodpouští. Jenom doopravdy pár lidí má tu odvahu žít si tento velikonoční příběh každý den. Je to drsné ale je to krásné, protože kolem sebe potom každý den vidíte nezkreslenou pravdu.
... ale teď už ticho, teď nástává ten okamžik :-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář