Nedůvěra
5. 4. 2008
Četl jsem si dneska o nedůvěře na finančních trzích a tak mě to nějak svedlo k přemýšlení o nedůvěře obecně. Mockrát jsem slyšel, jak jsem koho zklamal a mockrát to asi bylo myšleno upřímně. Mockrát jsem pak byl zoufalý z toho jak to napravit, jak vrátit důvěru. Napravit se to nedá. S nedůvěrou se musí vypořádat ten kdo nevěří. Ten kdo důvěru zklamal mu může jen pomoct svým chováním, může mu ukázat beze slov jak to bylo a jak to bylo myšleno, musí to však udělat beze slov. Slovy se důvěra nevrátí. Důvěra se vrátí vždy jen na základě činů a smutné a často zoufalé je že si těch činů ten dotyčný už nechce všímat. Důvěra je problém nevěřících a nedůvěřujích. Je to těžké poškození vztahů které ve finále může rozseknout pouze ten, kdo důvěru v někoho ztratil. Proto se vždycky snažím, když někdo zklame mou důvěru, rychle zapomenout a odpustit, protože jenom tak mu nechávám otevřené dveře. Přestat věřit, zavrhnout a zavřít dveře k návratu vede pak jen k osamění toho, kdo důvěřovat přestal. A je potom smutný vidět ty davy lidí ve městech , na jednáních, mezi přátely, kteří nevěří nikomu a ničemu. Proto raději věřím každému i když často dostanu obrazně řečeno na prdel. Je to pořád příjemnější než bejt sám obklopenej světem lidí, kterým nevěřím.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář